O přátelství a o naději

V posledním půlroce potkávám jednoho vysokého mladíka, takového „vejrostka“. Občas do mě šťouchne ramenem, občas do mě strčí a někdy do mě kopne zezadu. Někdy je to takovou silou, že upadnu a odřu si koleno.

Ten mladík se jmenuje „Život“. A když už se zdá, že potkávám jenom usměvavého a pozitivního mladíka, najednou je ten mladík zase přidrzlý a opět svým ramenem do mě šťouchne a říká „Héj, myslíš to vážně? Jsi opravdu tak silná? Jsi si jistá tím vším, co děláš? Jak to děláš? A proč?“,

„No jasně, že ano. Už mě nezkoušej. Pojď, půjdeme spolu v klidu a pohodě. Nechci se tu s Tebou neustále přetahovat.“ Já na to hrdě.

No a jak tak občas zavrávorám, když se zvedám ze země, podávají mi ruce různí lidé. Trochu jako v tom country tanci, jak střídáte pravou a levou, a pokračujete od jednoho k druhému. Většina těch lidí je v našem týmu Prima Party. A to mě naplňuje obrovskou vděčností a nadějí.

Vlastně mám skoro pocit, že se to vše dělo proto, abych ocenila přátele kolem sebe a mnohem hlouběji si uvědomila sílu přátelství a skutečné hodnoty, na kterých se dá budovat velké dílo.

Co vše oceňuji já na svých skutečných přátelích?

• Čelí se mnou i náročnějším situacím. Nemusí to vždy řešit se mnou, ale jsou po mém boku.
• Věří ve stejnou vizi Prima Party, kterou společně a neúnavně naplňujeme i v každodenních maličkostech.
• Otevřenost a upřímnost i tehdy, kdy to není jednoduché.
• Respekt a vzájemné přijetí i v našich rozdílných osobnostech.
• Osobní zodpovědnost.

A vrátím se k tomu přidrzlému mladíkovi ze začátku mého dnešního článku. To, co v první chvíli vypadá jako, že nám někdo ubližuje totiž znamená pouze to, že „Život“ je právě v roli trenéra. A co dělá trenér? Chce, abychom byli silnější a lepší. A tak nás občas prověřuje.

Vím, protože mi o tom píšete, že i vy potkáváte svého trenéra a musíte čelit nepříjemným okolnostem vašeho života. Přeji vám hodně sil při zvládání životních překážek.

Vězte, že i nadále budeme rádi podávat přátelskou ruku všem, kteří pojedou stejnou lodí.