Radostné zprávy od našich cestovatelů a jejich první krok, který je důležitý i pro vás

Dvě nově narozená miminka. To jsou nejhmatatelnější výsledky naší práce. A když od výsledků půjdu k samému začátku, tak se dostaneme k tomu nejdůležitějšímu.

Dne 7.2.2018 se narodil Jonáš, můj synovec  a  21.1.2018 se narodil Jiřík, třetí dítě Dana a Ivanky, kteří se poznali v roce 2012 v Koutech u Ledče n. Sázavou na našem pobytu.

Jonáš je syn mého bratra Radka, který svoji partnerku Elišku a maminku svého syna poznal v Rakousku v roce 2016 na zájezdu v Rakousku.

Při příležitosti narození těchto dětí mi hlavou proběhly oba příběhy zpět až k prvnímu setkání jejich rodičů. Uvědomila jsem si, že tyto dva příběhy mají něco společného. Vlastně jsem v obou případech byla na samém začátku jejich seznámení. Byla jsem u zrodu těchto vztahů.

V květnu 2012 jsme po dvou dnech turistiky seděli s Ivankou a Danem u společného oběda.  Řeč se stočila na rodinu a děti a Dan veřejně prohlásil, že chce založit rodinu. No a Ivanka na to, že si také přeje děti. Jasně, stručně a výstižně. Pak už to mělo ten správný spád: prvomájová pusa, vzájemné poznávání, svatba, syn Vašík, v roce 2015 dcera Eliška a teď další syn Jiřík.

A druhý příběh?

V Rakousku měl Radek přednášku pro naše klienty o jeho dobrodružných cestách na kole po světě. V závěru se ho někdo zeptal, jak to má s cestováním v současnosti a on odvětil, že se chce usadit a najít si nevěstu. Pro mě, jako introverta, absolutně nepředstavitelné.  Jak může něco takového říci veřejně?  „Hm, frajer“, myslela jsem si já.  A pravděpodobně si to pomyslela i Eliška.

A proč to tu všechno píšu? My si totiž někdy žijeme ve svém světě, svých představách a očekáváních, o kterých však nikdo neví.  Především my ženy jsme přebornice na to, abychom čekaly nebo jenom tak naznačovaly. Někdy máme problém na rovinu jasně formulovat to, co chceme. Postavit se za své touhy.  Někdy se stydíme nebo máme strach.  Strach z odmítnutí, ze zesměšnění, strach z toho, že nejsme dost dobří a naše touhy nejsou přijatelné a všeobecně přijímané. Čas však plyne, dny a týdny a často i roky, a my tak pohřbíváme své naděje a sny.

Prvním krokem je pojmenovat to, co skutečně chceme. Chceme rodinu, dítě, chceme být sami, chceme zlepšit vztahy se svými blízkými, chceme nezávazný vztah nebo přátelský vztah pro společné chvíle? Chceme kamaráda na výlety? Nebo kamarádku do divadla?

Přeji vám všem, i sama sobě, abychom se dokázali vždy postavit za sebe a své životní cesty. Buďme pravdiví a upřímní k sobě i ostatním. Je to jedna ze základních ingrediencí zralých vztahů. A často to není tak jednoduché, jak to vypadá.

A příležitost k vyzkoušení si, zda umíte pojmenovat, o co vám skutečně jde, budete mít třeba na pobytu

Babí léto na Šumavě