O přátelství a o naději
V posledním půlroce potkávám jednoho vysokého mladíka, takového „vejrostka“. Občas do mě šťouchne ramenem, občas do mě strčí a někdy do mě kopne zezadu. Někdy je to takovou silou, že upadnu a odřu si koleno. Ten mladík se jmenuje „Život“. A když už se zdá, že potkávám jenom usměvavého a pozitivního mladíka, najednou je ten mladík zase přidrzlý a opět svým ramenem do mě šťouchne...
Celý článek