Jak jsme jezdili a chodili okolo Třeboně?

Začátkem prázdnin jsme se s Prima Partou vydali na Třeboňsko do malé hezké obce Lutová.

• Ubytovali jsme se v penzionu Vyhlídka v prostorných pokojích.
• Sešli jsme se v jídelně , abychom si upřesnili výlety a vzájemně se trochu poznali.
• Zjistili jsme, že někteří chovají včely, někteří hrají na piano, jiní tancují salsu,  někteří jsou milionáří a někteří neumí lhát :-).
• A pak už se téměř denně vyráželo na výlety na kolech i pěšky v okolí Třeboně.
• Cyklisté najezdili 300km a turisté nachodili 80 km.
• Ochutnávali jsme rybí speciality, které nám nejvíce chutnaly U Trpaslíka ve Staňkově. Kapří hranolky, úhoři a pstruzi byli delikatesami, které se rozplývaly na jazyku.
• Obdivovali jsme, jak místní dokáží ryby skvěle vykostit a připravit tak, že probudí naše chuťové pohárky.
• Užili jsme si prohlídku zámku-hradu ve Stráži nad Nežárkou.

Večer jsme

• tancovali na hudbu D.J. Jardy,
• grilovali špízy,
• hráli na kytary,
• zpívali,
• rozdělali oheň,
• opekli špekáčky,
• navštívili koncert ve Schwarzenberské hrobce a
• učili se country tance.

A které momenty utkvěly v hlavě mně?

1. Z výuky country tanců „…když to nestihnete, vynechte figuru a pokračujte s ostatními.“ Možná i v životě nestihneme vše, ale můžeme v něm pokračovat a průběžně se zaměřovat na to důležité právě pro nás.
2. Zní mi v hlavě písnička od Nohavici.. za oknem míhá se život jak leporelo a dokud se zpívá, ještě se neumřeló…
3. Inspirovaly mě osudy Emy Destinnové a její pokračovatelky Jarmily Novotné. Obě zažily obrovské úspěchy, ale také velká zklamání a životní rány, které je možná srazily na zem, po kterých ale vždy znovu vstaly a šly dál.

Některé kroky v country nám nevyšly, né všechny komáry jsme odehnali, a tak nám přibylo pár štípanců a někomu i puchýřů.

Co je ale opravdu důležité?

Hodně jsme se nasmáli, řekli si desítky vtipů a to vše v prima partě v přírodě třeboňské krajiny mezi rybníky.

A jak to viděl jeden z účastníků?

„Když jsem se před lety díval z Novohradských hor na obrovskou zalesněnou plochu třeboňska, řekl jsem si, že bych se tam chtěl podívat. Poprvé to bylo před dvěma lety s prima partou na lodích při sjíždění Lužnice (staré řeky) a Nežárky. Byla to velmi vydařená akce a sešla se tam perfektní parta lidí.  Zároveň to ale ve mně vyvolalo touhu  poznat tento kraj a dílo Jakuba Krčína a Štěpánka Netolického i z druhé strany , tj. ze strany suchozemce.

To se mi dokonale splnilo na právě proběhlé akci. Za týden jsme na kole projezdili většinu stezek v třeboňské a chlumecké oblasti. Díky „domorodci“ Zdeňkovi jsme s menší skupinou zájemců projeli i Krčínovu rybniční soustavu kolem staré řeky mezi Třeboní a Veselím n. L., a já si v sobotu nádavkem ještě více prozkoumal horní Lužnici až k Nové Vsi.

To, že jsme projeli cípem Rakouska až do Nové Bystřice, dověděli se od Pavla-mašinky spoustu zajímavostí o místní úzkorozchodce a mašinkách vůbec, podívali se do muzea historických aut, leteckého muzea v Libořezích , na zámek ve Stráži do muzea Emy Destinnové, vyslechli koncert Bachovy a Vivaldiho vokální hudby ve Schwarzenbergově hrobce, byl pro mne příjemný bonus, se kterým jsem předem ani nepočítal.

Nutno podotknout, že vše jsme prožívali v příjemné a uvolněné atmosféře se spoustou občerstvovacích mezizastávek  a dvakrát jsme se i slunili a koupali. To vše mohlo takto proběhnout díky skvělé organizaci Vinci, který nemalou měrou přispěl k vytvoření  přátelského prostředí, ale zároveň měl akci pevně v rukou.

Co mne potěšilo? Kromě krásných a inteligentních děvčat plných života zejména i takové okamžiky, jako když jsem přišel z koncertu  do rozjetého večera u táboráku a ihned jsem tam zapadl, jako bych tam byl od začátku, jako bych se vrátil do rodiny, nebo spousta legrace  na pokoji s Vaškem, Albínem, Milanem  a Pepou, prostě to, že tam bylo cítit člověčinu a že jsme tým.

Komu bych takovou akci doporučil? Tomu, kdo chce poznávat lidi  a turistické zajímavosti.

Díky, akci jsem si velmi užil.

Luboš.“

Podívejte se na fotky.